Nízké plamenky: nenáročné a vděčné pokryvné trvalky

Nízké plazivé plamenky (v zahrádkářské mluvě „floxy“) patří mezi oblíbené trvalky. Zahradnictví nabízejí široké spektrum kultivarů, výsadba je jednoduchá, nevyžadují zvláštní péči a již v dubnu okrášlí zahradu bohatými koberci květů.

Dobře snášejí teplé a suché počasí. Zejména suchu dokážou odolávat lépe než klasický trávník. Jejich husté a souvislé porosty zabraňují růstu plevelů, a tak se péče o zahradu stává jednodušší.

Taxonomicky se řadí do čeledi jirnicovité (Polemoniaceae) a jejich původním domovem je Severní Amerika. Z nízkých půdokryvných plamenek se u nás nejčastěji pěstují dva druhy: Phlox subulata (plamenka šídlovitá) a Phlox douglasii.

Obrovské množství kultivarů i zmatek v názvosloví

Jména odrůd vzniklých křížením pocházejí většinou z angličtiny a mnohdy v jejich názvosloví vládne trochu chaos. Ponecháme-li plamenkám volné pole působnosti, začnou se mezi sebou křížit. Tak vzniká obrovské množství kříženců a kultivarů. Některé z nich nesou dokonce i české názvy.

Zajímavé kultivary: od bílé, lehce narůžovělé až po purpurové a rudé odstíny

 Druh Phlox subulata

• „Snowflake“: Bílá plamenka se žlutým středem a úzkými, bílými okvětními lístky.
• „Candy stripes“: Kvítek má rudý střed a okvětní plátky jsou růžovo-bíle žíhané. Skutečně trochu připomíná cukroví.
• „Bořanovice“: Nizoučká plamenka světle růžové barvy pojmenovaná podle místa svého vyšlechtění.
• „Bavaria“: Střední část květu je modrožlutá, zbytek bílý.
• „Atropurpurea“: Kultivar s jasně červenými květy, střed bývá tmavší než okvětní plátky.
• „The blushing bride“: Mix kvítků bílé barvy postupně přecházející do růžových tónů na jedné rostlině.

 Druh Phlox douglasii

• „Crackerjack“: Kvete sytě růžově až červeně, vytváří husté trsy.
• „Zigeunerblut“: Pomalu rostoucí varieta s purpurovými květy.

Kde všude mohou růst

Preferují suché, propustné půdy bez nadměrného množství dusíku. Vyhovují jim i štěrkovitá místa či suťoviště. Krásně vyniknou na kamenných terasách a ve spárách mezi nášlapnými kameny chodníčků. Určitý prostor k růstu však potřebují, tak není vhodné sázet je do hodně úzkých mezer.

Péče je minimální

Stejně jako mnoho dalších pokryvných trvalek jsou nízké plamenky téměř bezúdržbové. Většina jich rozkvétá v dubnu až v květnu, mnoho z nich potěší své majitele květy až do června.

Množí se vegetativně dělením trsů, hřížením a řízkováním. Jsou mrazuvzdorné a není třeba je zalévat. Přerostlé plamenky lze omladit sestřihnutím, nevadí jim ani přejetí sekačkou. U mnoha kultivarů stonky dřevnatějí, a tak je nutné po odkvětu mohutnější bochánky zkrátit asi o 5 až 10 cm, jinak mohou rostliny zahnívat. Listy plamenek jsou úzké, tmavě zelené a neopadavé. Na podzim mohou žloutnout.

Plamenky jsou velmi odolné vůči chorobám a parazitům. Plamenka šídlovitá a její kultivary je nejodolnější plamenka, co se týče rizika napadení padlím. Na hodně osluněných a suchých místech ji však mohou ohrožovat svilušky (drobní roztoči) a ve vlhku hlístice (jednoduché organismy žijící parazitickým způsobem).

Vyšší příbuznou nízkých floxů je plamenka latnatá (Phlox paniculata), která před lety krášlila snad každou zahradu. Vyžaduje více péče a je-li pěstovaná dnes za současného suchého období i pravidelnou zálivku. Na druhou stranu má tu výhodu, že přitahuje hmyz a často ji okupují hejna motýlů.  

Zajímavost ze světa

Zahraniční média v minulosti přinesla informaci o policejní razii v domě manželského páru, který na své zahradě pěstoval větší množství plamenky. Ta vydávala intenzivní vůni, připomínající marihuanu. Zmátla dokonce i policejního psa vycvičeného na vyhledávání drog.

autor: Marcela Malcová