Přístupné živiny v půdě a Liebigův zákon

Půda poskytuje rostlinám to základní pro růst a jejich vývoj, poskytuje jim živiny a vodu.  Pojďme si rozebrat živiny. O těch bychom měli mít při pěstování přehled, aby nám nechyběly nebo naopak aby zbytečně nepřebývaly. Nedostatek i přebytek  škodí.

Základ získáme z rozborů půdy. Pokud myslíme pěstování vážně, nechte si udělat rozbor půdy na začátku pěstování a následně vždy po 5-6 letech využívání půdy.

Při rozborech půdy se stanovují nejčastěji dvě základní hodnoty.

• Hodnota pH půdy – půdní reakce
• obsah přístupných živin.

Na základě těchto parametrů se stanovuje další plán výživy jednotlivých rostlin. Vše o hodnotě půdní reakce pH je popsáno v článku: Jaká je optimální půdní reakce – pH půdy.

Živiny – rozdělení

Vývoj rostlin je ovlivněn řadou vnějších faktorů. Čtyři základní jsou:

• voda
• vzduch
• světlo
• teplo

Rostliny potřebují ke svému životu nejen výše uvedené faktory, ale také živiny. V podstatě jde o běžné prvky, které získávají rostliny ze vzduchu ( C, O ), z vody ( H ) a ostatní živiny jsou z půdy. Tyto živiny z půdy jsou někdy nazývány minerální živiny. A jsou následně rozděleny:

základní živiny

Dusík ( N ), draslík ( K ), fosfor ( P ), vápník ( Ca ), hořčík ( Mg ), síra ( S )

stopové prvky

železo ( Fe ), mangan ( Mn ), zinek ( Zn ), měď ( Cu ), bor ( B ), molybden ( Mo )

Jak rostliny živiny přijímají

Rostliny přijímají živiny všemi orgány ( dle druhu rostliny )

• listy
• stonky
• květy
• větvemi
• kmenem

na správný příjem mají vliv vnitřní a vnější faktory.  Vnitřní faktory jsou dědičně dané nebo jsou to znaky jednotlivých druhů rostlin ( například velikost kořenového systému ).

Vnější faktory jsou velmi důležité pro příjem živin, jsou poloha stanoviště, povětrnostní a půdní podmínky.

Například půdní podmínky zásadně ovlivňuje struktura půdy a její pH. Nebo při dostatečné vlhkosti a teplotě se většinou zvyšuje příjem živin.

Zákon minima – Liebigův zákon

Při pěstování rostlin hledáme a odstraňujeme limitující faktory, ve výživě rostlin je to limitující prvek. To odhalil německy chemik Justus von Liebig ( 1803-1873 ) a ve svém díle „Die Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikultur und Physiologie“ z roku 1840 představil níže uvedenou definici:

„Výše výnosu závisí na té živině, která je vzhledem k optimální potřebě v nejmenším množství (minimu).“

A jako Liebigův zákon je v platnosti dodnes. Je uváděn v různých modifikacích, například:

Jedná se o jedno ze základních ekologických pravidel, které bylo formulováno už v roce 1840. Říká, že život a růst organismů je limitován tím prvkem, kterého je nedostatek (je v minimu). Například pro růst rostlin jsou nejdůležitějšími prvky N, P a K.^[2]Draslíku (K) potřebují jen velice málo a v půdě ho je většinou dostatek, dusíku (N) je v mnoha oblastech díky lidské činnosti dokonce nadbytek. Limitujícím prvkem pro rostliny je tedy ve většině společenstev fosfor (P). Rostliny ho potřebují poměrně velké množství a v půdě (ani ve vodě) nebývá hojný.

Zdroj: http://www.enviwiki.cz

Rostliny jsou životně závislé na tom prvku, který je v jejich životním prostředí obsažen nejméně

Zdroj: priroda.cz

Faktor prostředí, který je v minimu, omezuje život organismu (například pro pouštní živočichy je voda limitujícím faktorem, ačkoli ostatní podmínky života mohou být optimální)

Zdroj: ŠLÉGL, Jiří, KISLINGER, František, LANÍKOVÁ, Jana. Ekologie a ochrana životního prostředí pro gymnázia. Praha: Fortuna, 2002. s. 15. ISBN 80-7168-828-2

Liebigovo pravidlo se dá aplikovat téměř na všechny činnosti nejen na pěstování rostlin a jejich živiny, například: řetěz je tak silný, jak je silný nejslabší článek řetězu.

 

Obsah přístupných živin

Již víme co sledujeme  a jak ( rozbor půdy ) a proč. Známe také zákon minima. Jaký je tedy ten správný obsah živin? Máme z rozboru zjištěny hodnoty základní živin ( P, K, Mg ), hodnota dusíku ( N ) se většinou nestanovuje, neboť se v půdě rychle mění. A podle následující tabulky poznáme, jak na tom vlastně náš pozemek s živinami je.

Hodnocení obsahu P, K a Mg ( Mehlich III )

Při nízkém obsahu živin, je třeba příslušné chybějící živiny doplnit, abychom vše vyrovnali (viz. Zákon minima ). Dále vyživujeme dle potřeby a nároků jednotlivých plodin.

Při vyhovujícím a dobrém stavu udržujeme příznivý obsah živin pouze udržovacím hnojení dle potřeb rostlin.

Vysoký obsah nám říká, že můžeme výživu příslušným prvkem vynechat. Většinou po dobu 5-6 let. Následně by měl následovat rozbor a nové zařazení …

Velmi vysoký obsah je z ekologického hlediska velmi nevhodný a zároveň pro rostliny nežádoucí. Příslušnou živinou nehnojíme.

Hnojíme vždy s mírou

Jak jsem uvedl hned v úvodu přebytek také škodí. Škodí životnímu prostředí a škodí pěstovaným rostlinám. Například:

• rostliny bujně rostou na úkor plodnosti
• při uskladnění jsou méně trvanlivé
• vyšší obsah dusičnanů v zelenině

K výživě rostlin je třeba přistupovat s rozumem. Půdu, kde je nedostatek humusu a půda tzv. nežije, nezachráníme přemírou hnojení. Všechny faktory ovlivňující půdu by měly být v rovnováze.

Na trhu je několik desítek různých druhů hnojiv, nevybírejte podle pěkného obalu, ale podle toho co potřebuje půda a rostliny které pěstujete. Pro aplikaci hnojiv použijte rozmetadla hnojiv nebo aplikační vozíky, zajistíte tak přesné a rovnoměrné dávkování. Vše rozebereme, seřadímě a představíme v některých dalších článcích  magazínu Rosmarinus.cz

Související články o půdě a výživě:

Půdní reakce – pH půdy

Zelené hnojení

Hnojiva a vše okolo nich má v ČR na starosti  Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

foto: sud – wikipedie – doofi